Jiří Hradil blog

Při vývoji webových aplikací pomocí Ruby on Rails se okamžitě setkáme s potřebou ukládat objekty do databáze. Ruby on Rails používají Active Record, což je první ORM, které je opravdu radost používat. Ve srovnání třeba s Toplinkem nebo Hibernate mě nijak nebrzí a neuvěřitelně urychluje vývoj.

Za pozornost stojí:

Konvence před konfigurací (Convention over Configuration)

A to narozdíl třeba od Springu bez keců. Žádné XML, žádné mapování databázových atributů do pofidérních XML objektů či anotací, nic. Stačí Ruby business objekt podědit od třídy ActiveRecord::Base Mapování se bere rovnou z databázové tabulky a v Ruby objektu o něm není ani zmínka.

Příklad:

Třída

class Contact < ActiveRecord::Base
#to je vsechno
end

…si všechny atributy včetně datových typů načte dle databázové tabulky contacts:

CREATE TABLE contacts (
id integer NOT NULL,
name varchar(255),
address varchar(255)
);

Protože se používá CoC, nemusíme mít nikde žádný soubor, který definuje, že třída Contact se má podívat do contacts, spojení je definováno automaticky (Contact se automaticky převede na malá písmena a dá se do množného čísla).

Protože je použita reflexe dle struktury tabulky, ve třídě Contact máme opět automaticky k dispozici gettery a settery na všechny atributy z tabulky, takže můžeme klidně hned použít:

c=Contact.new
c.name='Jirka Hradil'
c.address='Valhalla'


nebo ještě rychlejší:

c = Contact.new(:name=>'Jirka Hradil', :address=>'Valhalla')


Tohle je, vážení kolegové, jednoduchost v ryzí formě. Napadá někoho, jak to udělat ještě líp?

Data a logika pohromadě

Klasický Java patternista s tímhle bude mít asi problém. Dobré je přece mít servisní vrstvu, pod ní DAO vrstvu, logika je v servisní vrstvě striktně oddělená od DAO, vše pro jistotu přes rozhraní, pak implementovat… Proč? Pokud byste někdy potřebovali změnit implementaci, tak “jen” implementujete rozhraní. Já osobně jsem si ale vždy vystačil pouze s jedinou implementací a tyto patterny mě jen zdržovaly. ActiveRecord::Base nám do třídy přidá rovnou instanční metody pro uložení. Takže jakmile máme vytvořen náš kontakt, ukládáme:

c.save #to je vsechno

Tímto se vygeneruje klasický INSERT INTO… a záznam je persistován. Žádný service locator, žádné vytváření session, nic. Pokud potřebujeme ukládat třeba více objektů najednou nebo dát před ukládání nějakou logiku, vytvoříme si vlastní metodu a v ní si uděláme, co je třeba.

YAML místo XML či properties souborů

YAML je formát pro serializaci či definici dat a v Rails se používá pro konfigurační soubory. Někde přece jen musí být napojení Rails aplikace do databáze definováno a tímto souborem je database.yml:

...
development:
adapter: postgresql
encoding: unicode
database: book_development
pool: 5
username: uzivatel
password: heslo
...


To je v kostce veškeré napojení Active Record na konkrétní databázi a všechna potřebná konfigurace. Opět - jde to jednodušeji?

V některém z dalších článků se zmíním o tom, jak je to s transakcemi, asociacemi a s lazy vs eager.